Jmenuji se Veronika Štěpničková. Narodila jsem se v malé vesnici poblíž Vlašimi. Do základní školy jsem chodila do Zdislavic. Po devíti letech strávených v této škole, jsem nastoupila na střední integrovanou školu v Benešově. Vybrala jsem si obor management. Po úspěšném složení maturitní zkoušky jsem odešla pracovat do Prahy.
Má první práce byla z úplně jiného oboru, než jsem vystudovala. Pracovala jsem v cestovním ruchu ve společnosti GTS International. Tato cestovní agentura zajišťovala ubytování, letenky, speciální slevové karty. Já jsem zde pracovala spíše se studenty, pro které jsem zajišťovala jazykové kurzy do zahraničí a pracovní programy např. v USA nebo v Austrálii. Po pěti letech mě oslovila jiná cestovní agentura, která mi umožnila pracovat na letišti v Praze. Zde jsem byla pouze rok a půl, protože jsem zjistila, že čekáme miminko. Narodila se nám dcera Ema, po třech letech přišla další dobrá zpráva a narodila se nám druhá dcera Nela.
Když Emě bylo rok a půl, začali jsem navštěvovat montessori hernu ve Spolkovém domě. To byla první zkušenost s montessori pedagogikou. Poté nám bylo umožněno, dát Emu na hlídání, díky projektu maminku klidně pracuj. Moc se nám to líbilo, tak jsem se začala více zajímat o montessori metodou učení. Doma jsem vyráběla jednoduché pomůcky z praktického života. Manžel mě v těchto aktivitách vždy podporoval, za to jsem mu moc vděčná. Umožnil mi absolvovat certifikovaný kurz montessori pedagogiky v Mladé Boleslavi a kurz respektování. V roce 2014 jsem se přihlásila na studium předškolní a mimoškolní pedagogiku. Po dva roky jsem pro děti připravovala kroužek kreativního tvoření a v tomto roce jsem si k výtvarnému kroužku přidala ještě keramický kroužek v Domečku a v této školce. V roce 2014 jsem působila ve školičce ve Světýlkách, kde jsem se mohla více přiblížit k montessori pedagogice, ale také k dětem.
Jsem moc ráda, že jsem dostala nabídku pracovat na této školce. Nemám ráda spojení „práce s dětmi“ spíše se přikláním k názvu „zábava, hra s dětmi“. Pokud bych cítila, že je to práce, nebylo by to dobré pro mě a už vůbec ne pro děti. Věřím, že si společně školku užijeme.
„Čím déle budeš dítětem, tím déle budeš šťastný“